Cesta do bivaku Ivrea a Rifugio Pontese
- Lenka Churavá
- 23.03.2015
- 0:00
- Změněno: 15.03.2015 | 22:21
Jdeme přes ledovcové sedlo Colle de Gran Paradiso 3 345 m n. m. do bivaku Ivrea.
Col del Gran Paradiso
Vycházíme v 8 po hřebínku. Vedla tudy kdysi stará cesta na Gran Paradiso, ale protože ledovce tají, musí se teď chodit druhou stranou. Jdeme po suti nahoru až k ledovci. Před námi jdou dva lidi bez vybavení, takže to u ledovce otočí a jdou zpět. My se vystrojíme do sedáků, prsáků, maček a helmy a jdeme nahoru. Ke konci cesta docela prudce stoupá a na konci už šplháme zase po kamenech. V 11,30 jsme v sedle. Přejdeme si ho na levou stranu a slézáme na ledovec.Tam vylezeme kousek nahoru na hřebínek ledovce a jdeme po něm. Hodně z ledovce už odtálo, takže je těžší najít cestu. Máme sice cíl cesty v GPS, ale stejně jdeme ze začátku moc doprava. Poté jdeme kus po ledovci, kus po suti a pak už jen po suti.
Bivak Ivrea (2 770 m. n. m.)
K bivaku dojdeme už ve 14,30. Trochu si pospíme. Venku je docela kosa, i když svítí slunce. Jsme ve výšce 2 770 m. n. m. Bivak je žlutá oblá minichaloupka, ve které je 9 lůžek (tři na „pevno“ a šest po stranách sklápěcích jako ve vlaku). V jednom pevném lůžku je zasunutý skládací dřevěný stůl, ale ten už by se musel postavit leda ven, protože dovnitř by se určitě nevešel.
Obr. 1. Bivak Ivrea
Pod chatičkou najdeme malý pramínek, kde nabereme vodu. Vaříme kuskus s pestem. Jak to sníme, cca v sedm přijde zespoda skupinka čtyř Čechů. Jsou z Pardubic.
Colle dei Becchi (2 990 m. n. m.)
Vstáváme v 7 ráno. Ostatní ještě spí. Vaříme čaj a sníme suchary se sýrem. V 8 vyrážíme směr sedlo Colle dei Becchi (2 990 m. n. m.), takže vystoupáme sice jen 200 výškových metrů, ale terén je ke konci hodně náročný. Jde se dlouho po velkých kamenech a občas sutí. Dolů je to z počátku podobné a kus je po sněhu. Pod nejtěžším úsekem klesání potkáme dva starší pány. Ten mladší se snaží s námi komunikovat, i když umí jen italsky. Tomu druhému prý je 72 let a jdou prý do sedla a zpět do Rifugia Pontese.
Obr. 2. Colle dei Becchi
Rifugio Pontese (2217 m. n. m.)
Jdeme dál dolů. Sestup je náročný na kotníky a koordinaci nohou. Do chaty Rifugio Pontese dojdeme v půl jedné. Nejdříve to vypadá, že mají do jedné pauzu, ale pak se tam v kuchyni někdo objeví a my objednáváme jídlo. Antipasty jsou obložený talíř s tvarohovou pomazánkou, sušenými nakládanými rajčaty, omeleta se zeleninou, prosciutto (šunka). Já si dávám polentu s klobáskami ve výborné omáčce, k tomu je čočka a sýr. Prostě delikátní.
Obr. 3. Rifugio Pontese
Ubytujeme se. Jsme na třípatrové palandě až nahoře. Natáhneme se, čteme a spíme.Vedle ještě obědvají ubytovaní hosté a dělají strašný virvál. Chodí nám přes pokoj ven a na záchod. Asi ve 3 dorazí naše známá skupinka Čechů z Pardubic. Vyrazili až ve čtvrt na deset. Jeden z nich už dál s ostatními na Rifugio Pochiola-Meneghello nepůjde, protože to má být ještě dost náročná cesta s řetězy. Ubytovává se zde a zítra půjde dolů do Rosone, kde se potká s ostatními a budou se snažit dojet autobusem do Pontu, kde mají auto.
Sprchujeme se. Sice má být sprcha za 3 eura, ale nic po nás nechtějí. Záchod je tu jeden turecký a dva kohoutky v umyvadle. To vše pro 32lůžkový pokoj. Kupodivu se tam večer nějak vystřídáme.
O páté jdeme na studený mátový čaj a koláč s meruňkami a povidly. Pak se jdeme s Honzou projít a vrátíme se těsně před večeří v 19,20. Zrovna tam dochází 72letý pán s ukecaným kamarádem. Prý to došli skutečně až nahoru, takže klobouk dolů.
Obr. 4. Lago di Teleccio pod Rifugiem Pontese
Sedíme u stolu s Martinem, který právě dojídá koláč. Večeři si neobjednal. My jsme chtěli jen druhý chod. Přinesou ale nakonec talíř i Martinovi, že prý pozornost kuchyně a že by to bylo blbé, kdybychom my jedli a on ne. Donesou mísu s masovými kuličkami, s bramborovou kaší a se zeleninovým salátem. Všechno je naprosto výtečné. K tomu popíjíme vodu, kterou skoro všude v Itálii nabízí automaticky zdarma. Honza si dává karafu vína. Víno je tady výborné. Dává si ho k jídlu skoro každý. Čtvrt litru za 2,50 a půl litru za 4 eura.
Spát jdeme asi v půl desáté. Šplháme do 3. patra i bez žebříku. Plno tu není a kupodivu skoro nikdo nespí dole.