Babí hora (Babia hora, Babia Góra)

Poslední výlet naší dovolené je výlet na Babí horu. babí hora je nejvyšší hora Beskyd a také nejvyšší hora na Slovensku, která je mimo území Tater. Výstup začneme i skončíme v Oravské Poľhoře. jedná se poměrně náročnou celodenní tůru.

hodnocení článku
  •  

Hodnotil 1 člověk


Vaše hodnocení
Zde by měla být vidět mapa. Máte asi problém s JavaScriptem ve svém prohlížeči.

Ráno se probouzíme v Oravském Veselém a nejprve se musíme autobusem dostat do obce Oravská Poľhora, kam musíme jet s přestupem přes Námestovo. Cesta autobusem i s čekáním na přípoj v Námestově trvá přes hodinu. V Oravské Poľhoře jsme v 9:37, vystupujeme na zastávce Oravská Poľhora, pošta. Kousek za zastávkou je křižovatka asfaltových cest. Zprava se k hlavní cestě, po které odjel náš autobus připojuje asfaltová cesta z chaty Slaná voda. Podle mapy až od chaty Slaná voda začíná turistická značka. Na chvíli se zdržíme v místním obchůdku s potravinami a vyrážíme směrem ke chatě Slaná voda. Nejsou zde turistické značky, tudíž ani ukazatele na turistických rozcestích. Z informační dopravní značky ale víme, že trasa na chatu Slaná voda má být dlouhá 3 kilometry. Asi po 300 metrech chůze po asfaltové cestě nás předjíždí auto, které u nás zastavuje. Mladý, nečekaně ochotný řidič se nás ptá, kam jdeme. Když se dovídá, že na Babí horu, nabízí nám, že nás sveze k chatě Slaná voda, kde končí asfaltová cesta. Protože nás dnes čeká poměrně dlouhá trasa, nabídku neodmítáme. Máme sice trochu problémy, aby se nás pět společně s šestým řidičem do auta vešlo, ale nakonec se tam nějak naskládáme a řidič nás k chatě Slaná voda doveze asi za 5 minut.

Chata Slaná voda (755 m. n. m.)

U chaty Slaná voda teprve začíná turistická značka a tím pádem celá naše trasa na Babí horu. Můžeme se vydat po červené turistické značce směrem na Malou Babí horu, potom po modré turistické značce na Babí horu a vrátit se po žluté turistické značce, nebo jít v opačném směru. Hlasováním se rozhodujeme pro žlutou turistickou značku. Vydáváme se po žluté turistické značce, která ještě vede společně s červenou turistickou značkou. Asi po 100 metrech přicházíme k dalšímu rozcestí turistických značek. Zde se odděluje žlutá od červené turistické značky. Vedle rozcestí je informační cedule, která nás upozorňuje, že po žluté turistické značce jdeme Hviezdoslavovou alejí a že dojdeme na Hviezdoslavovu horáreň. Hviezdoslavovu horáreň je podle informační cedule 4,2 kilometry.

Vycházíme tedy po žluté turistické značce, která nás asi po půlhodině nenáročné chůze chvíli lesem, chvíli loukou přivádí na rozcestí Paseky.

Paseky 868 (m. n. m.)

Na rozcestí Paseky končí Hviezdoslavova alej (usuzuji tak podle mapy, žádná cedule nás o tom neinformuje). Zleva se k nám připojuje modrá turistická značka. My pokračujeme dále po žluté a modré turistické značce současně. Hviezdoslavovou alejí jsme prošli pohodovou chůzí asi o čtvrt hodiny rychleji, než je uvedeno v mapě. Mapa zde neuvádí přesný údaj.

Hviezdoslavova Horáreň

Po sedmi minutách chůze přicházíme k Hviezdoslavově horárni. V Hviezdoslavově horárni tvořil Hviezdoslav svou Hajníkovu ženu. V Hviezdoslavově horárni je muzeum, které se rozhodneme nenavštívit. Pokračujeme dále a kousek za Hviezdoslavovou horárni je rozcestí turistických značek. Rozcestí se jmenuje Hájovňa na Rovniach (885 m. n. m.). Ukazatel turistických značek na rozcestí je bohužel vybouraný a leží na zemi. Pamatuji si ale směr ze své minulé cesty na Babí horu. Musíme jít doprava kolem malé studánky a začít mírné stoupání, které se postupně změní na pořádné stoupání. Asi po dvaceti pěti minutách stoupání přecházíme po dřevěné lávce přes potok Bystrá, kde se já, Albert a Iva zastavujeme, odpočíváme a po kolena vlezeme do vody. Pepíček se rozhodne jít napřed, Jarda nechce být u potoka a tak nás čeká asi o 50 metrů dál v místech, kde se křižuje lesní cesta po které jdeme s velkou cestou. Naše přestávka trvá 15 minut.

Pokračujeme dále do kopce po žluté turistické značce. Křižujeme onu zmiňovanou velkou cestu u které nás čeká Jarda, procházíme kolem informační cedule a stoupáme vzhůru.

Šťaviny (1275 m. n. m.)

K turistickému odpočívadlu s přístřeškem a turistickému rozcestí jménem Šťaviny přicházíme po půl hodině stoupání po zelené turistické značce. Na místě jsem s Pepíčkem. Iva s Albertem jsou někde dole. Jarda jako vždy nás předběhl a je někde daleko před námi. Říkáme si, že počkáme na Alberta s Ivou. Celé místo ve mě vyvolává melancholické vzpomínky na mládí, které se již nikdy nevrátí. Na tomto místě jsem totiž kdysi při své první cestě na Babí horu přespal. Marně čekáme skoro 10 minut na Alberta a nakonec se rozhodneme vyjít bez něj.

Kousek za rozcestím začíná pomalu přecházet les na kleč. Od rozcestí nás opět čeká prudké stoupání. Po necelé půl hodině přicházíme k dalšímu přístřešku, kde mohou turisté odpočívat. Je zde několik lavic na sezení. Kousek od přístřešku je pramen vody, na který si pamatuji od minula. Posledních asi 10 minut chůze už nebylo příliš prudké stoupání. Začínáme již být v nadmořské výšce kleče, po klasických stromech již není ani slechu ani dechu. Čekáme s Pepíčkem něco málo přes čtvrt hodiny a přichází Albert s Ivou. Oni odpočívali kousek pod námi, takže již neztrácíme čas příliš dlouhým odpočinkem a všichni čtyři se vydáváme dále po žluté turistické značce nahoru. Jarda je kdoví kde v předu. Úplně nám utekl. Po dalších patnácti minutách se cesta prudce zatáčí doleva do kopce. Po pravé ruce se nám nabízí pěkný výhled, který fotím. Asi 20 metrů nad námi je další přístřešek, ke kterému stoupáme. V přístřešku nás překvapí vtipkující Jarda s lopatou v ruce. Lopatu tam někde našel opřenou. Na chvíli usedáme v přístřešku a vyměňujeme si zážitky z naší dosavadní cesty, kterou šel Jarda bez nás.

Asi po 10 minutách vycházíme od přístřešku. Po dalších 3 minutách chůze se před námi objevuje vrchol Babí hory, který poprvé detailně vidíme. Pokračujeme dále po kamenné cestě vzhůru až přicházíme na vrchol Babí hory.

Babí hora – Babia hora – Babia Góra (1723 m. n. m.)

Na vrcholu Babí hory (nejvyšší vrchol na Slovensku, který není v Tatrách) fouká jak na větrné hůrce. Opět mě překvapuje, kolik je zde Poláků. Zatímco my jsme celou cestu šli v podstatě sami, jen jsme se občas navzájem předbíhali s mladým párem, z polské strany přišlo odhadem asi tak 50 lidí.

Na vrcholu Babí hory má pomník bývalý papež Jan Pavel 2, který zde podle pomníku několikrát v mládí vystoupil.

Na vrcholu Babí hory děláme několik fotek. Je zde turistický hraniční přechod, který umožňuje přecházet turistům z jedné strany hranice na druhou. Chvíli se procházíme po polské straně, fotíme se a asi po dvaceti pěti minutách času stráveného na vrcholu Babí hory se vydáváme po modré turistické značce prudkým klesáním směrem na Malou Babí horu.

Pohled z Babí hory směrem na vrchol Malá Babí hora

Obr. 1. Pohled z Babí hory směrem na vrchol Malá Babí hora

Po půl hodině klesání přicházíme do sedla mezí Babí horou a Malou Babí horou. Cesta vedla nejprve klesáním po kamenné cestě. Kamenná cesta se proměnila v lesní pěšinu, která vedla klečí, místy větší než jsem já. Lesní pěšina prudce klesala.

V sedle není žádný turistický rozcestník modré turistické značky. Modrá turistická značka vede po slovenské straně. Po polské straně vede červená se zelenou turistickou značkou, které zde rozcestník mají.

Pepíček šel pomaleji a je vidět hodně vzadu. Usedáme v sedle do malého stínu, který vytváří kleč a čekáme na něj. Až Pepíček doráží, ještě nějakou chvíli ležíme a odpočíváme. Asi po dvaceti minutách polehávání se vydáváme dále. Stoupáme na Malou Babí horu po modré turistické značce.

Po čtvrt hodině stoupání přicházíme na vrchol, který ještě není Malá Babí hora a není nijak pojmenován.

Malá Babí hora – Malá Babia hora – Mala Babia Góra (1515 m.n.m.)

Na Malou Babí horu přicházíme asi po dalších sedmi minutách z nepojmenovaného vrcholu. Na vrcholu Malé Babí hory si děláme skupinovou fotografii s Babí horou v pozadí. Zdržíme se asi na 10 minut. Po deseti minutách se vydáváme z vrcholu Malé Babí hory po červené turistické značce prudkým klesáním dolů. Za hodinu chůze máme sejít asi 500 výškových metrů. Asi po půl hodině klesání mezi vysokým kapradím a lopuchy přicházíme k dřevěnému srubu. Srub patrně slouží pro nouzové přespání turistů. Cedule kousek za srubem ukazuje směr k prameni vody. Pramen vody je zaznačen i v mapě. My se k němu ale nevydáváme. Pokračujeme dále již mírnějším klesáním dolů po červené turistické značce.

Malá Babí hora - Jarda, Pepíček, Iva, Albert a já (Radim Dostál), v pozadí Babí hora

Obr. 2. Malá Babí hora – Jarda, Pepíček, Iva, Albert a já (Radim Dostál), v pozadí Babí hora


Borsučie

Kousek od rozcestí Borsučie je vlečka, spíše maringotka, která stojí na hliněné lesní cestě, kterou křižujeme. U rozcestí je také několik pokácených stromů. Jsme bez Pepíčka, který je vzadu. Rozhodneme se na něj nečekat a vyrážíme bez něj. Později se to jeví jako chyba. Pepíček v těchto místech zabloudí. Asi 100 metrů od rozcestí opouští červená turistická značka velkou lesní cestu a zahýbá doleva do lesa. Patrně tuto odbočku Pepíček přehlédne, až tudy půjde. To ale v tomto okamžiku nikdo netuší.

Klesání již není prudké.

Pod Borkom

Po necelé půl hodině chůze přicházíme na rozcestí Pod Borkom. Rozcestí je již na asfaltové cestě, která začala nějaký kousek před rozcestím. Zprava se k nám připojuje modrá turistická značka, která vede rovněž po asfaltové cestě.

Pokračujeme po červené turistické značce dále po asfaltové cestě, která vede více méně rovinou.

Vonžovec (784 m. n. m.)

Po asi deseti minutách přicházíme na rozcestí Vonžovec. Doleva se od nás odpojuje modrá turistická značka. My pokračujeme dále po červené turistické značce podél potoka Vonžovec, který máme po pravé ruce. Asi po 20 minutách chůze vidíme, jak přes cestu, asi 100 metrů před námi přeběhne malý divočák. Jsem sám s Jardou. Albert s Ivou jdou za námi a Pepíček, což zatím nikdo netuší, je ztracený. Bereme divočáka jako raritu a s úsměvem pokračujeme dále. Když se k onomu místu přiblížíme asi o 50 metrů, přeběhne druhý malý divočák. Jedná se malá selátka. Pár vteřin za ním přeběhne třetí a my s Jardou začínáme být nejistí. Kde jsou mláďata divočáka, bude i bachyně, která je bude bránit. A s tou by nemusela být nutně sranda.

Zastavujeme se a děláme hluk. Křičíme, tleskáme atd… Bachyně nikde. Po chvilce k nám dojde Albert s Ivou a svěřujeme se jim se svým zážitkem. Pomalu se tedy vydáváme vpřed. Po chvilce, když dojdeme k místu, kde jsme divočáky viděli přebíhat, zjistíme, že jsme se báli zbytečně. Na straně, ze které vybíhali, je ohrada, ve které je několik divočáků, včetně bachyně. Selata, které jsme viděli, patrně našli nějakou malou díru v poltě, kterou se protáhly jen ony a tak volně pobíhali po okolí. Kousek od ohrady je i informační cedule informující o chovu divočáků. U ohrady s divočáky je několik domů.

Po pěti minutách přicházíme všichni bez Pepíčka k rozcestí, které je asi 100 metrů od chaty Slaná voda. Po další minutě přicházíme k rozcestí u chaty Slaná voda. Rozhodneme se, že uvnitř počkáme u piva na Pepíčka. Když si tak rekapitulujeme v hospodě celý náš dnešní výlet a meditujeme nad tím, v kolik asi pojedeme z Oravské Poľhory autobusem do Námestova, příjde hodně překvapující SMS od Pepíčka. Píše v ní, že je na rozcestí Pod Martošou. Tedy asi 7 kilometrů vzdušnou čarou od nás. Přes SMS se domlouváme, že se sejdeme v Námestově, což se nám nakonec podaří.

Pobyt v restauraci trvá asi hodinu a tři čtvrtě. Poté se po asfaltové cestě vydáváme do Oravské Poľhory. Když vycházíme z chaty, hned si všímáme zásadních změn na obloze. Místo jasné oblohy vidíme tmavé bouřkové mraky, které nevěstí nic dobrého. Cestou do Oravské Poľhory zmokneme.

Z Oravské Poľhory jedeme autobusem do Námestova, kde se setkáváme s Pepíčkem, stihneme si nakoupit nějaké věci v supermarketu a autobusem jedeme do Oravského Veselého.

Závěr

Výstup na Babí horu je poměrně náročný. Ne nadarmo se jedná nejen o nejvyšší horu Oravských Beskyd, ale i o nejvyšší horu Slovenska, která je mimo území Tater. Pokud někdo nejde hřebenovou tůru, vychází na Babí horu z Oravské Poľhory, konkrétně z chaty Slaná voda. My jsme se rozhodli jít po žluté turistické značce. První část trasy nazvané Hviezdoslavova alej se dá jít rychleji, než je uvedeno na mapě. U dalších částí trasy na Babí horu časové údaje souhlasí, pokud krom délky cesty připočteme i čas na odpočinek. Cesta zpět přes Malou Babí horu do Oravské Poľhory se i s přestávkami dá ujít rychleji než je uvedeno na mapě.

Ať si kdo vybere cestu jakou chce, prudkému stoupání se nevyhne.

článek je součástí seriálu: Pieniny a Orava 2007

V červenci roku 2007 jsme já, Jarda, Pepíček, Albert a Iva vyrazili na několik dnů do pohoří Pienin k Dunajci. V půlce týdne jsme se přesunuli na Oravu.


diskuse

vložit nový příspěvek